t let po konci války už byl americký automobilový průmysl zcela inovovaný. Těsně poválečný stav, kdy konverze ze zbrojní výroby zpět na velkosériovou produkci osobních a užitkových automobilů znamenala lehké „oprášení“ předválečných tvarů a techniky, byl ten tam.
Počátkem padesátých let se naplno rozběhlo konkurenční prostředí, zejména mezi výrobci, neoficiálně sdruženými v takzvané „Velké trojce“, tedy General Motors, Ford Motor Company a Chrysler Corporation. Byla zde také řada nezávislých, kteří pro prudké vývojové akceleraci (bezprostředně po roce 1945) posléze zvolnili tempo. Velká trojka měla obří finanční a materiálové zázemí, a jakmile se její vývojová centra rozběhla, nemohli je například Hudson, Nash, Studebaker, Frazer, Rambler či Kaiser dostihnout.
Dobové video z roku 1957
Poválečné souboje: kdo víc, kdo rychleji…
Ford (FoMoCo) a General Motors se zaobírali vlastními konkurenčními půtkami, z nichž legendárními se staly boje mezi Fordem a Chevroletem. Navzájem si neodpustili naprosto nic, co měl jeden, musel mít i druhý. Jen Ford Motor Company těžil z vlastnictví jedinečného vidlicového osmiválce. Takový agregát Chevroletu chyběl, přestože jej „Chevy“ zkoušel už od konce čtyřicátých let.
Ale pak tu byl Chrysler: myšlenkově pružný, s velkou potencí nových a revolučních idejí, bez skrupulí a také s mnoha významnými osobnostmi, které jeho výrobkům propůjčovaly punc neopakovatelnosti.
Když na podzim 1956 debutoval Chrysler 300C, byla to naprostá bomba. Štíhlá a vyzývavá karosérie patřila k tomu nejlepšímu, co Chrysler stvořil v celé své historii
Vznik silniční rakety umožnila konstrukce motoru Hemi
Dnes už se asi nedá zjistit, kdo počátkem 50. let přišel s nápadem na vysokovýkonné vozidlo v klasické tříprostorové karosérii. Určitě se takový nápad zrodil během vývoje proslulých osmiválců s polokulovitými spalovacími prostory, tedy známými pod jednoznačnou zkratkou „Hemi“.
Motory typu Hemi byly v roce 1952 připravené a výrobce je už jen ladil a výkonově upravoval. Tím prvním legendárním byl V8 „Firepower“ s objemem 5 400 cm3. Už v roce 1953 pokusně jezdil pod kapotou běžného Chrysleru, a i když jeho výkony byly pozoruhodné, nic nenapovídalo, jaké silniční rakety se skrývají za obzorem budoucího času. V roce 1954 se podařilo dosáhnout výkonu 300 koní, což byla meta, kterou si Chrysler předsevzal. Tímto způsobem chtěl prezentovat nejsilnější sériový automobil Ameriky, vhodný jednak do populárních okruhových i dragstripových závodů, jednak do garáží velmi movitých Američanů.
V roce 1955 přichází C-300, později zvaný 300A
Při premiéře 10. února 1955 se těmto pozemním raketám ještě neříkalo „Letter Cars“ tedy „Písmenkové vozy“. Nový superrychlý model debutoval pod zkratkou C-300, kdy C se interpretovalo jako Coupé, 300 pak označovalo výkon v koních. Později výkonové parametry stále rostly, ale označení se ujalo, takže jej stratégové Chrysleru ponechali.
Nováček měl velmi střízlivou a až vcelku nenápadnou karosérii, vycházející z modelové řady New Yorker. Design je výsledkem jedinečného Virgila Exnera, ten mu dal i osobitý název „Forward Look“ – pohled vpřed. Elegantní kupé s úctyhodně dlouhou kapotou neslo na předním čele dva díly bohatě chromované mříže chladičové masky, která mohla někomu připomínat příď Volva Amazon. Mezi jednotlivými segmenty zářil rozměrný znak s číslicí 300 a grafickou zkratkou šachovnicového praporku. Každý tedy okamžitě věděl, s kým má tu čest…
Mohl C-300 suplovat Gran Turismo na amerických silnicích?
Chrysler šel při vývoji „třístovky“ zcela jinou cestou než později jeho divize Dodge a Plymouth či Ford a Chevrolet v šedesátých letech. Ti všichni dali na trh model v nejlevnějším provedení, se základní výbavou, ale doslova brutálním motorem.
Celková délka bezmála 5 600 mm dává vyniknout téměř filigránské střešní nástavbě. Výrobce dodával kupé (na snímku) a kabriolety
Chrysler stvořil sebevědomý a velmi luxusní model, vybavený prvotřídním agregátem, s nímž deklasoval až na několik vyrobených nebo dovezených supersportů cokoliv. Nabídl vytříbené pohodlí, maximální luxus, ale i ukázkové jízdní vlastnosti. Chrysler Corporation sáhl při jeho výrobě do regálů s tím nejdražším příslušenstvím, a skutečnost, že se ve stejnou dobu v roli samostatné značky profiloval superluxusní Imperial, nebyla náhodná. Později měly tyto samostatné koncernové větve společného víc, než by se zdálo.
Řada 300 byla mimořádně nákladnou záležitostí
Po dvou letech produkce „třístovek“ se tomuto premiérovému modelu začalo říkat 300A, přestože v typových listech nic takového nenajdeme. Vzhledem k tomu, že C-300 přišel na trh opožděně (v USA byly premiéry novinek vždy v podzimních termínech), měl zkrácený výrobní cyklus. Světlo světa spatřilo pouhých 1 725 exemplářů, základní cena každého činila 4 109 USD.
Pro srovnání uveďme, že „běžný“ Chrysler Windsor (ale v porovnání s ostatní americkou produkcí pořád ještě značně nákladný model) stál v základu 2 660 USD, zatímco základní Ford Mainline ročníku 1956 přišel na 1 895 dolarů a nejlevnější Chevrolet typu „One-Fifty“ byl ještě o pětadvacet dolarů levnější než zmíněný Ford.
„Béčko“ vypadalo skoro stejně, ale přibylo stádo koní…
Počínaje následujícím modelovým rokem 1956 (který měl ovšem už premiéru na podzim 1955) Chrysler každoročně syntetizoval to nejlepší a nejdražší do řady, kterou pojmenoval následujícím písmenem v abecedě. Model 300B přinesl jen kosmeticky pozměněnou karosérii, kdy hlavní markanty přešly z předchozího ročníku. Elegantní karosérie s jemně naznačenými svislými záďovými ploutvemi vůbec nenapovídala, co je připraveno na příští premiéru.
Jednoduchá titulní strana reklamní tiskoviny nic neprozrazovala o potenci elegantního kupé. Řada 300 byla výsledkem několikaletého vývoje…
Pod kapotou to už ale hřmělo! Výkonný V8 Hemi dosáhl maxima 340 koní a v Americe nikdo z domácích výrobců nepřinesl tak obří výkonový a trakční potenciál. Za příplatek továrna nabízela dokonce verzi s výkonem až 355 koní. Motor měl sériové dva čtyřkomorové karburátory a automatickou převodovku s dvěma či třemi stupni, nebo alternativně přímo řazenou třístupňovou. Výrobní statistika se zastavila na 1 105 exemplářích.
Tvarový i výkonový průlom přinesl 300C!
Blesk z čistého nebe udeřil na podzim 1956. Po tříletém vývoji debutoval 300C s karosérií, kterou většina znalců pokládá za tu NEJ z celé série Letter Cars. „Třístovka“ si už od pohledu přestala hrát na neviňátko a domácího mazlíčka.
Lichoběžníkový otvor chladičové masky měl krátkou stranu nahoře a tak tenká chromovaná žebra výplně, až se při některém úhlu pohledu zdálo, že na vás příď vozu řve naprosto nenávistná slova a nutí vás uklidit se z jízdního pruhu třeba k samotnému čertu! Podle pověstí si prý někteří lidé stěžovali, že mají z 300C podivné pocity a při spatření nekompromisní přídě ve zpětném zrcátku dokonce strach! Ale to je na 300C právě to fantastické! Tehdy se ještě výrobci nebáli, to přinesly až ty nové časy…
300C byl po všech stránkách famózním vozidlem: agregát dosáhl standardního výkonu 375 koní, jeho speciální provedení mělo výkonovou špičku 390 koní! Automatika TorqueFlite byla sériová, v tomto roce Chrysler poprvé přišel se svým proslulým předním odpružením zkrutnými tyčemi, které se znamenitě hodilo nejen na rodinné kočáry, ale i na přemotorovanou bestii.
Doplňkem nesmiřitelné přídě se stala čtveřice reflektorů, záď zdobily vysoké ploutve, které působily tím mohutněji, čím menší se zdála být střešní nástavba.
Chrysler svou sportovní špičku nabízel v pěti barevných odstínech, pro 300C se v provedení kupé rozhodlo 1 767 zájemců, dalších 484 zákazníků si připlatilo na convertible, tedy kabriolet.
Jedna ze stovek tiskových fotografií zpodobňuje nezaměnitelnou příď Chrysleru C-300, později neoficiálně nazývaného 300A
Proč inovovat tvary, které okouzlily?
Rok 1958 opět přinesl jen kosmetické změny. Výrobce patrně vyslyšel názory některých občanů a nepatrně upravil sklon jednotlivých chromovaných segmentů v masce, takže se otec rodiny za volantem plně naloženého sedanu nemusel obávat „řvoucí huby“ nebezpečného Chrysleru ve zpětném zrcátku.
Podívejme se pod kapotu 300D: najdeme tady mohutný V8 Hemi s objemem 6 400 cm3 a standardním výkonem 380 koní. Každoročně bylo zapotřebí přinést více síly, v modelovém roce 1958 toho Chrysler dosáhl zvýšeným kompresním poměrem, upraveným sáním a modifikovaným vačkovým hřídelem.
Neúspěšné koketování se vstřikováním paliva
Tou dobou už Evropa, ale i Amerika znaly nové kouzelné slovo: vstřikování paliva. V Evropě jej velmi úspěšně do série dovedl Daimler-Benz, v USA s ním experimentoval zejména Chevrolet. Ovšem Chrysler si pospíšil a v roce 1958 nabídl minisérii dvaceti kusů výkonného 300D, vybaveného elektronickým vstřikováním značky Bendix. Praxe ovšem byla zcela odlišná od zkušebního provozu, drahé vstřikovací „třístovky“ kolabovaly jedna za druhou a standardním postupem reklamačního řízení byla demontáž vstřikování Bendix Electrojector a jeho náhrada dvěma čtyřhrdlovými karburátory. Dneška se dožila pouze hrstka původních 300D Bendix.
Cena nového 300 jako obvykle a každoročně vzrostla, ale poptávka se rapidně snížila. Výrobce dodal zákazníkům jen 810 modelů, a to i přes bombastickou reklamu. V ní nechyběl dokument o rychlostním rekordu upraveného a odlehčeného 300D na bonnevillských solných pláních. Řvoucí 300D dosáhl rychlosti 255 km/h, sériový model ovšem neměl problém dosáhnout až 230 km/h, akcelerace na stovku pod osm sekund byla samozřejmostí…
300E přinesl pozoruhodné změny pod kapotou
Ročník 1959 přinesl malé změny na karosérii a velké novinky pod kapotou. Styling „třístovky“ se stále dobře prodával, třebaže za zdmi vývojového oddělení už existovaly uhlazené projekty, určené do let šedesátých. Výrobce se odhodlal pouze k úpravám nárazníků, detailů a ozdob, ale to hlavní bylo vidět po zvednutí rozměrné kapoty: Chrysler už od roku 1956 pracoval na novém V8, určeném pro nejdražší New Yorkery, maximálně luxusní Imperialy a také nový 300E.
Agregát dostal honosný název Golden Lion (Zlatý lev), a skutečně i takovou sílu měl. Byl odlehčený, postavený podle nejnovějších poznatků, a z objemu 6 800 cm3 mobilizoval 380 koní. Třístupňová automatika TorqueFlite zůstala – co nezůstalo, to byl zájem kupujících. Ten se opět mírně propadl, u modelu s cenovkou bezmála 5 400 USD (kupé) a 5 750 USD (kabrio) evidoval koncern jen 690 závazných objednávek. Pod „třístovkou“ se začala otevírat propast. Jak to dopadne?
Ročník 1961 přinesl naposledy okřídlený styl Virgila Exnera. Chrysler 300 G si objednalo více než 1 600 zájemců, ale nejslavnější dny vysokovýkonných provedení byly sečtené…
Poslední modelový ročník 50. let měl vyšší odbyt, ale…
Na sklonku roku 1959 přišel nový 300F. Karosérie – a zejména příď – zaznamenaly první signály nové epochy: křídla dosáhla svého maxima a začínala už v polovině horní hrany dveří! Jejich ostré zakončení bylo symbolem pomalu odcházejícího „raketového“ věku. Virgil Exner se opravdu snažil. Otvor chladičové masky se značně rozšířil, ale to hlavní měl nový 300F skryté pod šatem. Chrysler Corporation se po dlouhém vývoji odvážila dát na trh samonosné karosérie pro Chryslerovy modelové řady včetně 300, rámová klasika zůstala vyhrazená královskému Imperialu.
Řada 300F je první s unifikovaným vzhledem celé palety velkých Chryslerů. Doposud byly „třístovky“ jasně rozeznatelné a tvořily tvarově samostatnou koncepci. Chrysler se podle pozdějších zpráv rozhodl maximálně ušetřit a omezit výdaje. Tvarovou exkluzivitu nejdražších kupé a kabrioletů asi považoval za zbytečnou…
Motorizaci 300F představoval už známý V8 Golden Lion v kombinaci se samočinnou převodovkou. Osádka mohla využívat klimatizaci, nejmodernější rádio (za příplatek i gramofon), elektrické ovládání oken či látkové střechy, ale i samočinné natáčení předních sedadel, aby se řidiči a dámě jeho srdce lépe vystupovalo. Zajímavou variantou se stala čtyřstupňová mechanická (ručně řazená) převodovka francouzské provenience Pont-a-Mousson. Ta se montovala i do francouzských Facel Vega s motory Chrysler V8. Podle soudobých zpráv ale měla jen malou životnost…
Prodeje ročníku 1960 lehce překročily 1 200 kusů, ale žádná velká sláva to nebyla. Nad řadou 300 stále visel otazník…
300G: poslední okřídlený – a s křídly mizí i sláva celé řady 300
Pak přišel ročník 1961 – pro nás poslední, kterým se budeme zabývat. Éra ploutví definitivně skončila – a třebaže je Cadillac i Imperial stále uchovávaly, móda se obracela jinam.
Skutečným „majstrštykem“ technické dovednosti se stal vidlicový osmiválec Golden Lion, určený pro nejdražší Chryslery a pohádkový Imperial. V roce 1961 měl výkon 380 koní!
300G zároveň přinesl další nový tvarový prvek: chladičová maska se opět rozšířila, ale Virgil Exner ji osadil opačně, tedy širší stranou lichoběžníku nahoru. Působila nyní trochu „usměvavě“, což z dnešního pohledu může vyvolat polemiku, zda to bylo nutné. Dvojice světlometů opustila vodorovnou linii a přišla v šikmém uspořádání – podobně jako dnes, kdy většina tváří vozidel více či méně připomíná Asijce.
Pod kapotou byl opět V8 Golden Lion s výkonem 380 koní a standardní automatikou TorqueFlite. Ale Chrysler přinesl jednu zajímavou novinku: na zvláštní objednávku dodával 300G s mechanickou třístupňovou převodovkou vlastní konstrukce. Takový model měl i lehce upravený motor, takže dosáhl výkonového maxima 400 koní!
Nová tvář zřejmě zapůsobila, Chrysler potvrdil odbyt 1617 exemplářů 300G.
V šedesátých letech už nepřišlo nic tak pozoruhodného
V zákulisí se ale vědělo, že někdejší výkladní skříň koncernu má naplánovaný odchod do historie, přesněji řečeno splynutí s řadou New Yorker. Šedesátá léta se nesla ve zcela jiném duchu, do módy přicházely levné modely s výkonnými pohonnými jednotkami. Obliba vozidel typu Gran Turismo v Americe nikdy nedominovala, přestože právě řada 300 k ní měla velmi blízko.
Chrysler 300B měl už v roce 1956 výkon 340 koní! Tím se okamžitě dostal na špičku nejen Chryslerovy nabídky, ale i sportovně-cestovních vozů americké provenience
Postupem dalších let se „třístovky“ opticky ztratily mezi ostatní produkcí, a třebaže měly vynikající agregáty, už dávno nešlo o exkluzivitu, vyhraženou jen několika stovkám zájemců. Řada 300 následně vystřídala písmena H, J, K a L, měla i výrobní pauzy, specialitou se stalo provedení Hurst ročníku 1970, ale to už byla jen labutí píseň.
Rozloučení pomyslným smeknutím klobouku nad řadou 300 i celou epochou
Mezi roky 1955 a 1961 Chrysler Corporation dodala zákazníkům 9 519 „třístovek“ a vyrobila ještě přibližně šedesát zkušebních modelů.
Letter Cars představovaly pokus o vytvoření zcela nového prodejního segmentu. Skutečnost, že zákazník na to reagoval svým způsobem, spadá plně na vrub nevyzpytatelných zákonitostí trhu.
Chryslery řady 300 budou už navěky patřit k tomu nejlepšímu, co americký autoprůmysl v 50. a 60. letech dokázal postavit na kola. Jejich dnešní ceny tomu plně odpovídají, jejich sláva je zcela zasloužená.
Zdroj: archiv autora, Chrysler (Stellantis)